O Krupce
Staré hornické město Krupka leží na svahu Krušných hor v Teplickém okrese ve výšce 305 m.n.m. Výskyt cínu v Krušných horách na území dnešní okresu Teplice přivedl na tato místa první osídlence již v době bronzové. V té době se cín získával z naplavenin, které z kopců splavila voda. Po keltských kmenech se na zdejším území na nějaký čas usazují Germáni a po nich přicházejí Slované. Slovanské názvy má také většina zdejších obcí, včetně Krupky jejíž jméno je odvozeno od praslovanského slova krupý což znamenalo mohutný, velký.
První známky osídlení přímo v místech dnešní Krupky pocházejí z 1. poloviny 13. století, z této doby pochází kostel Sv.Prokopa (podle pověstí dokonce z roku 1153), který se nachází u silnice z Krupky do Teplic. V blízkosti bohatých nalezišť cínu se postupně začíná vytvářet početná hornická kolonie a první zárodek budoucího města se objevuje za vlády Václava I. koncem 13. století. Z počátku 14. století z roku 1305 se dochovala první písemná zmínka o Krupce v souvislosti se sporem okolo pozemků. Několik let na to byla na příkaz královské komory vystavěna hraniční pevnost hrad Krupka V roce 1330 tento hrad král Jan Lucemburský daruje saskému šlechtici Timovi z Koldic. Tento šlechtický rod pak vládne na hradě až do roku 1504 a stal se z něho věrný přívrženec českých králů. Později jsou opodál Krupky vystavěny ještě tři tvrze a to : Šejnov (Zur Scheune), Starý dvůr (Althof) a Kirchlice (Kirchlitz), z nichž se však žádná do dnešních dnů nedochovala. V této době již mělo město městskou radu, která se řídila Magdeburským městským právem a v nejasných právních záležitostech se chodilo pro poučení do Litoměřic. O vzrůstajícím významu města svědčí výstavba nového kostela Nanebevzetí panny Marie v roce 1383 (zřejmě na místě staršího dřevěného kostela) a od roku 1393 je v Krupce zřízena latinská škola.
Rozvoj těžby cínu počátkem 15. století na pár let zpomalil příchod bouřlivých husitských událostí, při nichž byla Krupka i s hradem v roce 1429 vypálena. Po uklidnění se však vlády nad městem ujímá opět rod Koldiců. S rozvojem těžby a rostoucím bohatstvím měšťanů vzrůstají i jejich nároky a tak si město v roce 1477 vydobylo nová práva jako například právo vařit pivo, stavbu vlastního pivovaru, solné trhy, týdenní trhy a podobně. Později král Vladislav II. Jagelonský vydává městu erbovní list, pečeť a právo pečetit červeným voskem. V 15. století byl také postaven pod městskou bránou nový kostel sv. Ducha s městským špitálem a městskou lázní. Během 16. nastal největší rozvoj těžby cínu a vidina vysokých zisků, která ne vždy se zcela naplnila, vedla k častému střídání majitelů až nakonec v roce 1579 město Krupka vykoupilo samo sebe čímž se stalo vlastně samo sobě pánem a bylo přijato mezi svobodná královská města. Narůstající bohatství města umožnilo že v roce 1589 kupuje Krupka hornické osady ve své blízkosti jsou to především Cínovec, Běhánky a Sobědruhy. Již dříve jeden z nejbohatších měšťanských rodů, rod Glaců koupil poblíž Krupky stojící hrad Kyšperk (Geiersberg) a dosáhl povýšení do šlechtického stavu. Bohatství města dokazuje i stavba kostela sv. Anny v roce 1516 s později postavenou krásnou hřbitovní bránou. Poměrně pokojná léta 16. st. narušila jen morová nákaza, která zasáhla město dvakrát v roce 1562 a znovu v roce 1582. 17. století již tak klidný průběh nemělo a během jeho první poloviny je město totálně zdevastováno Třicetiletou válkou a několikrát se zde objevuje mor. Na paměť ukončení třetí morové epidemie byla později na náměstí postavena socha Františka Xaverského. Jako důsledek války a morových epidemií jsou v Krupce dvě třetiny domů opuštěných nebo zbořených a hrad už zůstal pustý. Většina obyvatelstva je buď mrtvá nebo uprchla za hranice a tak když se později město znovu pokouší o obnovení těžby cínu je zde nedostatek zkušených horníků. Město se však i přes tyto obtíže vzpamatovalo a kromě těžby cínu zde dochází i k pokusům o těžbu stříbra.
Na počátku 18. století se vyřešil dlouholetý spor města s vrchností, táhnoucí se od počátku
17. století a jehož příčinou byl prodej města z královského držení do šlechtických rukou.
V roce 1715 císař Karel VI. vrací městu všechna privilegia, která dostalo od dob vlády Koldiců.
V tomto století dochází opět k obnově slávy krupských dolů, horníci se však v této době musí za cínovou rudou pouštět do stále větších hloubek. Obnovený zájem o hornictví dokazuje i stavba nové kaple sv. Wolfganga patrona horníků pod Komáří vížkou dokončená v roce 1700.
Pro potřeby rozrůstajícího se města je zde velké množství řemeslníků, sdružených ve dvanácti ceších. Jedná se např. o cechy : kovářský, pekařský, a v širokém okolí známý cech punčochářů. Z událostí v 18. století stojí ještě za zmínku očíslování domů, které proběhlo v roce 1770.
Na počátku 19. století se objevilo v blízkosti města několik prvních dolů na hnědé uhlí, později v tomto století k nim přibudou další jako např. Britania I,II,III, a Bohemia. Pro nově vznikající doly jsou také budovány železnice a ke každému dolu je zřízena železniční přípojka. Nová trať z Ústí nad Labem do Teplic je slavnostně otevřena v roce 1858 a v roce 1871 se otevírá tzv. Horní nebo Podmokelská dráha z Děčína do Duchcova. Železnice se však nevyužívá pouze k přepravě uhlí a nákladů, ale i pro osobní přepravu. V této době nedaleké lázně Teplice zažívají dobu svého největšího rozkvětu a lázeňští hosté podnikají výpravy do okolí. Častým cílem těchto výletu je právě starobylé město Krupka. Mezi nejznámější návštěvníky Krupky v tomto století patří např. A. Humboldt, R. Wágner a Krupku opakovaně navštívil také J.W. Gothe. Posledně jmenovanému byla později v obvodu hradu Krupka odhalena pamtění deska. Přibližně z této doby je rovněž dnes hojně používaný název hradu Rosenburg (Růžový hrádek), neboť pro přilákání návštěvníků byl obvod hradu osázen růžemi, kterých údajně bylo až 100 druhů.
Pro turisty, jejichž počty narůstají byla na skalnatém ostrohu nedaleko hradu postavena restaurace pojmenovaná na počest německého císaře Viléma I. Vilémova výšina.
Na restauraci byla též přestavěna stará hornická bašta na Komáří vížce.
Nové svobody přineslo obyvatelstvu uzákonění spolčovací svobody a tak v roce 1873 zde vzniká jeden z nejstarších spolků dobrovolných hasičů u nás. Jiné spolky navazují na starší tradice, jako třeba Spolek městských střelců, který má kořeny až v 15. století.
20. století nezačalo pro Krupku zrovna nejlépe, když v roce 1904 postihl město obrovský požár. Vyhořelé domy jsou nově opravovány, ale Krupka tak přichází o svůj středověký vzhled. V roce 1914 i sem přichází válka, která je místními němci přivítána s nadšením. Toto nadšení však rychle zchladí rostoucí ceny potravin a zprávy o počtech obětí. Této válce byl rovněž obětován největší ze tří zvonů z krupské zvonice, který byl odveden k válečným účelům. Samostatná Československá republika, která přišla s koncem války byla pro zdejší německé obyvatelstvo jen těžko přijatelná. Sen o vytvoření tzv. Deutscheböhmen však rozbil příchod 28. pěšího pluku do Krupky. Nastolený klid však neměl dlouhého trvání a první vážná krize na počátku 30. let znamenala rostoucí vliv nacionálně orientované henleinovské SdP. Cíl SdP to znamená rozbití Československa byl všem jasný, mnozí z jejích členů však do této strany vstupují i z toho důvodu že členství v této organizaci znamená mnohem větší naději k nalezení práce na německé straně hor. Po skončení II. sv. války jsou téměř všichni němci nuceni opustit svůj domov, kde po staletí žilo mnoho generací jejich předků. Odsunem německého obyvatelstva jsou některé vesnice vylidněny a zanikají. Krupka se však vzpamatovala a díky své poloze na svahu Krušných hor zůstala historická část ušetřena od nevzhledné panelové výstavby.
V současné době žije v Krupce (pod tímto názvem je sdruženo i několik okolních měst a obcí) na 12.000 obyvatel. Po letech stagnace se v poslední době opět začíná více dbát na venkovní vzhled města a jeho úpravu což našemu starému městu může jen prospět.