I. Kostel sv. Prokopa

Jako první jsme vybrali místo,  které nemůže nikdo, kdo pojede  po silnici z Krupky do Teplic minout. Je to ruina bývalého hornického kostela sv. Prokopa (tzv. Prokopka). Tento kostelík pravděpodobně pochází z I. poloviny 13.století (údajně dle pověstí dokonce z roku 1153). Podle některých pramenů jde o vůbec nejstarší hornický kostel ve střední Evropě.  Nejstarší dochované písemné svědectví o něm je z roku 1331 a je to záznam o prodeji jakýchsi statků v jeho blízkosti. V té době sloužil jako farní kostel pro Krupku a blízké okolí.  Kolem kostela byl dříve hřbitov kam byly pochováváni lidé z Vrchoslavi, Proboštova, Bohosudova (dříve Šejnova), Soběchleb a samozřejmě z Krupky. Kostel byl  několikrát opravován a přestavován, dnešní pozdně gotický vzhled dostal počátkem 16. století  přesněji kolem roku 1507.  Husitské války přežil bez úhony a opět sloužil krupským neboť jejich vlastní v dnešní Husitské ul. roku 1429 vyhořel. Po třicetileté válce musel být kostelík renovován a potom znovu v roce 1848. V době bitvy u nedalekého Chlumce v roce 1813 zde bylo ubytováno vojsko což mu jistě také zrovna  neprospělo.   3. listopadu 1891 zde byla vykonána poslední bohoslužba a od té doby chátral. Ještě ve dvacátých letech 20. století byly patrné malby na zdech kostela, které znázorňovaly 12 apoštolů, sv. Václava a starozákonní proroky. Také byly na zdech vidět erby významných měšťanů z Krupky a tzv. Bergknappenschaftu, kteří přispívali na opravu kostela. Dodnes jsou dochované dvě sochy, které stály na hřbitovní zdi u vchodu. Jsou umístněné v Krupce na Libušíně u kostela sv. Anny. Smutnou tečku za jeho dlouhou historií udělala nacistická mládež v roce 1939 tím že jej vypálila.  V blízkosti kostela sv. Prokopa se od počátku čtrnáctého  až do století  sedmnáctého rozkládala osada Kirchlice a v místech kde je dnes silnice na Krupku byla dokonce vystavěna stejnojmenná tvrz, která patřila ke krupskému hradu.  K Prokopce se rovněž váže jedna pověst vyprávějící o ženě z Krupky, která se zde na mši setkala s několika svými sousedy. Na tom by nebylo nic divného, kdyby tito lidé, jak vypráví pověst už nebyly nějaký čas po smrti.